Definice hloubky povrchové tvrdosti SHD
- Povrchové vytvrzení, kalení, je proces tepelného zpracování, při kterém nedochází ke změně chemického složení povrchové vrstvy, na rozdíl například od nitridace a cementování. Cílem povrchového kalení je dosáhnout v povrchové vrstvě tvrdé, martenzitické struktury a ponechat zbývající průřez v původním, houževnatém stavu.
- Povrchové kalení zvyšuje pevnost i tvrdost povrchové vrstvy výrobku. Kalením také vzniká zbytkové tlakové napětí v povrchové vrstvě, což může vést ke zlepšení odolnosti proti vibracím.
- Povrchové kalení probíhá ve třech fázích. Nejprve se povrchová vrstva zahřeje na potřebnou teplotu. Tato teplota je potom určitou dobu udržována. Nakonec se zpracovávaný díl ochladí. Ochlazení musí proběhnout takovou rychlostí, aby proběhly požadované fázové transformace.
Stanovení smluvní hloubky prokalení po povrchovém ohřevu
- Stanovení smluvní hloubky prokalení po povrchovém ohřevu je uvedeno v normě EN 10328. Efektivní hloubka prokalení je vzdálenost mezi povrchem vzorku a místem vrstvy, kde je tvrdost podle Vickerse 0,8násobkem minimální hodnoty povrchové tvrdosti, viz graf.
- Povrch vzorku, na kterém se měření provádí, musí být jemně broušen.
- Vtisky měření tvrdosti jsou uspořádány do jedné nebo více linií kolmých k povrchu vzorku o šířce definované v normě. Doporučené zatížení je 9,807 N (HV). Z křivky znázorňující tvrdost v závislosti na vzdálenosti od povrchu získáme efektivní hloubku prokalení změřením vzdálenosti od povrchu k vypočtené mezní tvrdosti.
