Zkouška padajícím závažím, EN 10274 a API 5L
Zkouška padajícím závažím podle norem EN 10274 a API 5L je mechanická zkouška kovových materiálů, při níž na vzorek dopadá definované závaží ze stanovené výšky.
Po zkoušce padajícím závažím se hodnotí vzhled lomové plochy vzorku. Vizuálně se určí poměr tvárné a křehké části lomové plochy kovového vzorku. Hodnocení může být založeno také na efektivní absorbované energii kovového vzorku.
Zkouška padajícím závažím podle EN 10274 a API 5L
Zkouška padajícím závažím podle normy EN 10274 a doporučený postup 5L3 Amerického ropného institutu (API) popisují zkušební metody, pro které se používají tzv. vysokoenergetické padostroje. Zatímco norma EN 10274 popisuje obecný zkušební postup, API odkazuje konkrétně na normu pro potrubí.
Zkouška se obvykle provádí na vzorcích vyřezaných z plechů pro výrobu trubek nebo z potrubí o vnějším průměru větším než 300 mm a tloušťce stěny větší než 6 mm. Při této zkoušce se vzorek s vrubem lisovaným za studena a podepřeným na obou koncích rozlomí. Náraz je veden proti vrubu. Princip je podobný tříbodové zkoušce rázem v ohybu. Energie (hmotnost a výška spuštění) se nastaví tak, aby se vzorek vždy rozlomil a bylo možné vizuálně posoudit lomovou plochu.
V metodě podle API je dále popsán vyfrézovaný šípový vrub (Chevron), který se používá především u materiálů s vyšší pevností. V tomto se obě výše uvedené normy vzájemně liší, protože podle normy EN 10274 nejsou frézované vruby povoleny.
Zkouška se obvykle provádí při stanovené teplotě.
