EN ISO 6892-2: Kovové materiály – Zkouška tahem za zvýšené teploty

Cílem zkoušky je spolehlivě a reprodukovatelně stanovit charakteristické materiálové hodnoty v tahu za zvýšených teplot a dosáhnout mezinárodní srovnatelnosti. V normě ISO 6892-2 jsou popsány dvě metody týkající se zkušební rychlosti. První, metoda A, je založena na deformačních rychlostech s úzkými tolerancemi (±20 %) a druhá, metoda B, je založena na běžných rozmezích deformačních rychlostí a tolerancí. Pokud se mají stanovit charakteristické hodnoty závislé na rychlosti deformace, je metoda A ideální pro minimalizaci závislosti na rychlosti zkoušky a minimalizaci nejistoty měření výsledků.

Vliv rychlosti na mechanické vlastnosti, které se zjišťují pomocí zkoušky tahem, je obecně větší při zvýšených teplotách než při pokojové teplotě. Norma ISO 6892-2 doporučuje používat nižší deformační rychlosti než při pokojové teplotě; v případě určitých aplikací, tj. pro srovnání s charakteristickými hodnotami tahové zkoušky při pokojové teplotě při stejné rychlosti deformace jsou však povoleny další vyšší rychlosti.

Během diskuzí o rychlosti zkoušky při přípravě normy ISO 6892-2 bylo rozhodnuto zvážit vyloučení metody napěťové rychlosti v budoucí verzi této normy.

Není-li stanoveno jinak, za volbu metody (A nebo B) a zkušební rychlosti odpovídá výrobce nebo jím pověřená zkušební laboratoř za předpokladu, že jsou splněny požadavky normy ISO 6892-2.

Uzavřená smyčka řízení deformace je standardizována pro první a nejcitlivější fázi tahové zkoušky tak, že jsou nastaveny pouze dva rozsahy rychlostí, které spolehlivě detekují Rp s výrazně sníženou tolerancí: rychlosti deformace 0,00007 za sekundu nebo 0,00025 za sekundu s tolerancí ±20 %, přičemž první rozsah rychlostí je doporučen normou, pokud není stanoveno jinak. Pro řízení deformace v uzavřené smyčce je bezpodmínečně nutné použít průtahoměr. Pro stanovení pevnosti v tahu materiálu a tažnosti při přetržení se doporučuje rychlost deformace 0,0014 za sekundu, přičemž se používá standardní kompatibilní řízení posuvu příčníku (signál pozice v čase).

Přísně vzato je nutné rozlišovat pojmy, dvě rychlosti deformace: jednak řízenou deformační rychlost (uzavřená smyčka, metoda A1) vzhledem k měřené délce průtahoměru (Le) a jednak průměrnou deformační rychlost na zkušební délce (otevřená smyčka, metoda A2) vzhledem ke zkušební délce vzorku (Lc). V normě se tato hodnota označuje také jako „odhadnutá deformační rychlost“ vztažená k paralelní (zkoušené) délce zkušebního tělesa. V případě řízení deformace je deformační rychlost vztažena k Le, tedy na základě signálu průtahoměru; v případě řízení pozice Lc, tedy na základě signálu posuvu příčníku.

Kromě rychlosti zkoušky má na vlastnosti materiálu významný vliv také teplota. Proto se norma EN ISO 6892-2 podrobně věnuje také zařízení pro regulaci teploty.

Zařízení pro regulaci teploty používané k ohřevu vzorku musí být takové, aby bylo možné vzorek ohřát na nastavenou zkušební teplotu T. Teplotní komora nebo pec musí mít navíc vhodné otvory pro teplotní čidla a raménka průtahoměru. Dovolené odchylky požadované zkušební teploty T a dosažené teploty Ti, jakož i maximální přípustné teplotní rozdíly po celé délce zkoušeného vzorku jsou uvedeny v tabulce výše. Dovolené odchylky pro teploty nad 1 100 °C musí být stanoveny dohodou zúčastněných stran.