Zkoušení tenkých plechů

Požadované vlastnosti tenkých plechů se často týkají dobré tažnosti současně s vysokou pevností. Pro stanovení charakteristických hodnot materiálů zkouškou tahem se obvykle používá mezinárodní norma ISO 6892-1 a americká ASTM E8.

Zkoušení tenkých kovových plechů podle ISO 6892 a ASTM E8 nebylo nikdy tak jednoduché!

Zkušební systémy ZwickRoell jsou navrženy pro provedení zkoušek velkého množství vzorků a poskytování spolehlivých výsledků. Náš stroj spolehlivě upne váš vzorek do čelistí, aniž by jej jakkoli poškodil. Díky snadno reprodukovatelné počáteční délce měřidla lze zkoušky rychle a spolehlivě opakovat.

Pracuje ve vaší laboratoři více operátorů, kteří zkoušky provádí? Žádný problém! Náš zkušební software testXpert obsahuje inteligentního průvodce, který krok za krokem provází uživatele při nastavování a provádění zkoušek i při analýze výsledků. Spolehlivé výsledky zkoušek jsou tak hračkou.

Výhody zkoušení se ZwickRoell:

• Všechny parametry konfigurace systému jsou automaticky načteny pomocí našich standardních zkušebních programů
• Měření průřezů / rozměrů je rychlé a bezchybné
• Přenos dat do našeho zkušebního softwaru testXpert je automatický a ve 100% shodě s normami
• Práce s naším zkušebním softwarem je velmi jednoduchá a šetří váš čas i peníze.

Zkoušky tvrdosti tenkých plechů a plechů s povlakem se provádějí za účelem stanovení povrchové tvrdosti kovového materiálu a povlaku. Měření tvrdosti se provádí především pro kontrolu kvality při válcování a povlakování. Protože se tloušťka povlaků obvykle pohybuje v rozmezí jednotek až desítek mikrometrů, používají se zde především metody zkoušení tvrdosti s malou hloubkou vtisku.

Malé hloubky vtisku lze dosáhnout při malých zkušebních zatíženích klasickými metodami zkoušení tvrdosti podle Vickerse (EN ISO 6507-1), Rockwella (EN ISO 6508-1) a zejména Rockwellovy speciální stupnice, jakož i podle Brinella (EN ISO 6506-1). Stále častěji se pro tenké povlaky používá zkušební metoda tvrdosti podle Martense. Je také známá jako instrumentovaná indentační zkouška díky přesnému měření závislosti síly a hloubky indentace; mezinárodně je známá jako IIT. Hloubka zbytkového vtisku by neměla překročit 10 % tloušťky měřeného plechu nebo povlaku. Pokud se tak stane, vliv podložky nebo podkladu již není nezanedbatelný. Výhodou instrumentované indentační zkoušky je, že lze s větší přesností měřit i malé vtisky nebo hloubky vtisku, a tím spolehlivě a reprodukovatelně stanovit hodnoty tvrdosti.

Tenké plechy se často řežou na určitý rozměr definovaný zákazníkem a svařují se s jinými plechy (polotovary na míru), například podle postupu válečkového svařování (EN ISO 4063). Kvalita svarových spojů se rovněž ověřuje metodami měření tvrdosti. Obvykle se používají metody zkoušení mikrotvrdosti podle Vickerse a Knoopa, ale také podle Martense (EN ISO 6507-1, EN ISO 4545-1, EN ISO 14577-1) na příčných řezech nebo na povrchu svarového spoje a jeho okolí. Pozice jednotlivých nebo vícenásobných zkoušek lze definovat s absolutní přesností pomocí přístrojů, které jsou pro tyto metody zkoušení určeny.