ISO 12004: Křivka mezní tvařitelnosti | Diagram mezní tvařitelnosti
Při tváření plechů je na základě normy ISO 12004 křivka mezní tvařitelnosti (FLC) důležitým parametrem.
Křivka mezní tvařitelnosti se používá ve dvoustupňovém experimentu k vytvoření kritické deformace během zkoušky. Výsledky se pak porovnají s dosaženými deformacemi na skutečné součásti a vyhodnotí se.
Pomocí diagramu mezní tvařitelnosti (FLD) lze určit mezní hodnotu porušení materiálů a porovnat je mezi sebou. To znamená, že vhodný materiál pro tvářecí proces lze vybrat již v rané fázi vývojového cyklu, a tím zkrátit dobu vývoje. Kromě toho lze analýzu mezní tvařitelnosti použít pro sledování výrobního procesu, což pomáhá zvyšovat kvalitu výrobků.
Křivky mezní tvařitelnosti se obvykle určují pomocí zkoušek hloubením na vzorcích plechů podle Nakajimy (hemisférický tažník) nebo podle Marciniaka (tažník s plochým čelem).
Diagram mezní tvařitelnosti Přípravky Vyhodnocování Zkušební stroje
Diagram mezní tvařitelnosti (FLD)
Diagram mezní tvařitelnosti slouží k porovnávání výsledků různých materiálů.
Možné deformace odlišných tvarů vzorků definují mezní křivku tvařitelnosti materiálu.
Od každého tvaru a typu vzorku se připravují zpravidla tři kusy. Pro mezní křivku tvařitelnosti se zkouší minimálně 5 tvarů vzorků (zde jich je 8).
Nástroje pro zkoušku mezní tvařitelnosti (FLC) podle ISO 12004
Nástroje pro zkoušku mezní tvařitelnosti (FLC) podle ISO 12004
Náčrt: Křivka mezní tvařitelnosti podle Nakajima
Náčrt: Křivka mezní tvařitelnosti podle Marciniaka
Vyhodnocení křivky mezní tvařitelnosti (FLC) podle ISO 12004
Pro ruční vyhodnocování se před zkouškou pod měřicím mikroskopem na vzorky nanese rastr kružnic. Při zatěžování se kružnice deformují do eliptických tvarů, jejichž hlavní osy představují deformaci na povrchu součásti v hlavním a vedlejším směru.
Vyhodnocování pomocí optických 3D měřicích systémů, např. Aramis od společnosti GOM, vychází z barevného nástřiku stochastického rastru a sleduje se posun jeho částeček při zatěžování.
